1) Základní část začala sérií pěti tříbodových výher, poté již to bylo jako na houpačce, výhry střídali porážky. Jak hodnotíte základní část a konečné sedmé místo po základní části?

Ten začátek nebyl zase tak úžasný, prohráli jsme hned první zápas s J. Hradcem a následné výsledky byly dílem naší velké touhy po vítězství, střeleckou potencí a hlavně docela slušně naplněnou střídačkou. To, že se v následných zápasech nedařilo, není zase nijak dramatické a to z velice prostých důvodů - marodka klíčových hráčů, možná i to, že jsme podle mého názoru byli příliš brzo na kopci, začátek, který nikdo nečekal, podceňování jednotlivých herních pasáží a ono to potom nejde a jde velice těžko se vracet nejen do normálu, ale do vlny pohody a výher. Já tenhle stav nejdříve dost těžko překousával, ale potom jsem si uvědomil, že vlastně to co hrajeme je maximum možného, že pokud se nesejdeme alespoň jednou v týdnu všichni, tak ty výsledky ani jiné být nemohou. To, že se podařilo postupně všechny přesvědčit, že základem naší hry musí být zodpovědný výkon ve středním pásmu, považuji trochu za svoji velkou výhru a to z několika důvodů. Zcela jasně se dokážu po letošní sezoně vžít do hráčské filozofie - ráno do práce, když to stihnu, nebo když nebude ta moje mít kecy, tak na trénink a tam stojí nějaký chytrák a chce trénovat taktiku, já se přitom těšil na bago. Tohle se samozřejmě přenáší do zápasu a není žádný nástroj, jak to odbourat, nelze trestat za to, že ti borci musí vydělávat kačky a hokej je jenom pro zpestření všednosti. Všichni to dělají pro radost, proto, aby v lepším případě pobavili diváky, aby vyplavili endorfiny, neberou za to žádné peníze, odměna je ta hra. Sport je o výhrách a prohrách, nejde o život, jde o to se pobavit, tak proč bych to já měl kazit. Nikdo nepřijde o prachy, maximálně bude hodinu "kyselej". Sedmé místo není žádný průšvih, prostě prohra se Soběslaví a Hlubokou, pokud by to dopadlo opačně, tak jsem v klidu hráli čtyřku.